Čím kvalitnější budou technické prohlídky a měření emisí, tím bezpečnější a ekologicky přijatelnější auta budou jezdit po našich silnicích.

Právě bezpečnost a ochrana životního prostředí patří mezi hlavní cíle evropské směrnice č. 2014/45/EU, kterou jsme, jako členský stát EU, byli povinni implementovat do našich národních předpisů. Z mého úhlu pohledu je to jedna z mála věcí, kterou kdykoliv, a s hlubokým přesvědčením, podpořím. Vždyť kdo by nechtěl bezpečné silnice bez smrtelných nehod a auta, která zatěžují naše životní prostředí jen do té míry, do jaké jim to jejich technické možnosti a naše vlastní národní emisní limity dané vyhláškou dovolí?

Je ale zcela logické, že pouze kvalitní technické prohlídky a měření emisí tento společný cíl a veřejný zájem nás všech nezajistí. Všichni víme, že do procesu vstupuje mnoho faktorů, na jejichž čele stojí osobní odpovědnost každého zainteresovaného. Je úplně jedno, zda se jedná o kontrolní techniky nebo jejich zaměstnavatele, provozovatele SME a STK, zda se jedná o provozovatele vozidel a jejich přístup k udržování vozidel v dobrém technickém stavu, zda se jedná o řidiče vozidel, kteří nesou odpovědnost za bezpečnost na silnicích v první řadě, zda se jedná o autoservisy, které se starají o údržbu nebo provádí opravy vozidel, zda se jedná o namátkové kontroly Policie ČR přímo na silnici nebo o lidi vykonávající státní odborný dozor nad dodržováním nastavených pravidel. Do procesu vstupujeme navíc my všichni – v rolích chodců, jako cyklisté, motorkáři či jako obojživelníci na elektro-koloběžkách bez pravidel. Vše se vším souvisí a tohle „vše“ má společného jmenovatele: přístup a odpovědnost každého z nás. Jenže jak máme být dostatečně odpovědní, tzn. jak máme dodržovat předpisy a nastavená pravidla, když je možná ani všechny neznáme, když jim dost dobře nerozumíme, když nevíme, jaké informace hledat a kde je najít?

Kvalita legislativních předpisů je alfou i omegou naší práce a je jednoznačným důkazem, že vše se vším souvisí. Aktuální znění Zákona č. 56/2001 Sb. neodpovídá požadavkům definovaným evropskou směrnicí č. 2014/45/EU, neodpovídá potřebné kvalitě ani svým rozsahem ani obsahem, stejně tak jako jeho v podstatě nic neříkající nová prováděcí Vyhláška č. 211/2018 Sb. platná od 1.10.2018.

Asi nelze očekávat kvalitní výstupy, tzn. zlepšení kvality technických prohlídek a měření emisí, bez zajištění kvalitních vstupů, tzn. bez nastavení nediskriminačních, technicky odpovídajících, logických, úplných, jednoznačných a všem srozumitelných a dostupných pravidel a požadavků. Někdo by mohl namítat, že toto tvrzení je nepravdivé, přehnané a vše je u nás v pořádku, dokonce že se to zlepšuje. Věřte mi, kdybych neměla dostatek argumentů a důkazů, nikdy bych si nedovolila vypustit do světa takovéto výroky. Kde všude nás tlačí bota, co všechno není úplně s „kostolným poriadkom“, jak my, slovenské ženy říkáme, o tom všem bude rubrika „Jak to vidím“.

Nejde nám o kritiku stávajícího stavu, nejde nám o střílení do jasných nedostatků a nedodělků. Jde nám o věc a o to, abychom zužitkovali své celoživotní profesní zkušenosti a pomohli tento stav řešit, zlepšit a možná i něco smysluplného po sobě zanechat. To znamená, nebudou chybět ani návrhy na zlepšení a ani prokazatelné důkazy, že si ministerstvo dopravy nemůže ztěžovat na nedostatek naší iniciativy.

Jak už jsem zmínila na začátku, k mnoha nepochopitelným změnám došlo k datu 1.10.2018, kdy se koncepce ministerstva, co se měření emisí a technických prohlídek týče, obrátila o 180 stupňů. Vše se událo bez přechodného období, z jednoho dne na druhý, bez informování širší odborné veřejnosti, bez osvěty, bez možnosti upozornit na nedostatky, bez možnosti se na tento nový stav připravit. Všechny zásadní systémové změny se provedly s odvoláním se na již zmíněnou evropskou směrnici a bylo to o to víc s podivem, že až na pár maličkostí, ČR tuto směrnici plnila již od r. 2012!!! Na druhé straně zde existuje pár jiných věcí, které ČR měla již dávno implementovat, ale nestalo se, a tak celá tato záležitost smrdí dost velkým a pro nás všechny i dost drahým průšvihem.

Věříme, že se nám zde podaří upozorňovat na obavy, nedostatky i nedodělky, především vyhlášky, jejichž opodstatněnost potvrdily praktické zkušenosti posledních tří let. Budeme se zároveň snažit navrhovat taková řešení na změnu či doplnění předpisů, aby stály za úsilí a čas kompetentních pracovníků se jimi zabývat.

Mít zásadnější vliv na změnu legislativních předpisů znamená jediné. Zastupovat sílu, která bude cítit, která bude vidět. I v tom máme již bohaté, i když neblahé zkušenosti, které jsme získali v rámci osobní iniciativy a snahy změnit zcela diskriminující definici střetu zájmů v novele Zákona č. 56/2001 Sb. Jednotlivec, ať je jakkoliv známý, lektorsky uznávaný, odborně zdatný a fundovaný, v našem současném legislativním systému nic nezmůže. Pro jednání s ministerstvem není ani dostatečným partnerem. Možná i proto, že osobní zájmy musí v některých případech zvítězit nad zájmy veřejnými a jakákoliv debata, ani kritika, dokonce ani podnětné a konstruktivní návrhy se jednoduše neberou a nepřipouští.

Zdá se, že dozrál čas na sjednocení, na založení funkčního a fungujícího společného sdružení pracovníků STK a SME, kterých se to týká nejvíc. Jsou to oni, kdo potřebují kvalitní informace, kvalitní školení a také kvalitní ochranu, díky které budou moci vykonávat kontrolní činnost s vysokou mírou odbornosti, zcela objektivně, kvalitně, nezávisle, v klidu. Věříme, že AAV se stane základní platformou pro novou Asociaci pracovníků STK a SME, protože, jak už bylo zmíněno, vše se vším souvisí. Pokud se ztotožňujete s hlavními cíli AAV, pokud Vám záleží na tom, aby to v naší branži fungovalo a máte zájem k tomu i aktivně přispět, zaškrtněte při registraci políčko „asociace“. Ozveme se Vám.

Jednou z důležitých podmínek zvýšení bezpečnosti na silnicích je dobrý technický stav vozidel. Na stavu vozidel se významnou měrou podílí přístup provozovatelů k jejich pravidelné údržbě nebo potřebným opravám, a následně také autoservisy, které tyto služby zajišťují. Významnou roli zde hrají i dovozci a prodejci ojetých vozidel, kteří mají své specifické zájmy.

Z přístupu k technickému stavu vozidel na vstupu se odvíjí potencionální tlak na výstup – buď na kvalitní provedení technické prohlídky v souladu s požadavky, nebo nikoliv. Situace se postupně zlepšuje, ale pravda je taková, že je ještě stále dost těch, kteří chtějí projít technickou prohlídkou bez závad a bez dalších starostí. Nutno říct, že současný stav jim to jistým způsobem dovoluje. Při posuzování zjištěných závad technického stavu vozidla (viz. kontrolní úkony) totiž stále převažuje subjektivní pohled a rozhodnutí kontrolního technika. U měření emisí je proces posouzení „obtěžování okolí“ již víceméně automatizován, alespoň u novějších aut, ale i tak se dá mnoho obejít či obelstít a tlak na kontrolní techniky a na ne-kvalitu jimi provedených prohlídek nekončí. Ten je, bohužel, často doprovázen i osobním, ekonomickým či časovým tlakem ze strany provozovatelů STK a SME, jejich zaměstnavatelů.

Vše se vším souvisí a je zcela logické, že z výše uvedených důvodů jsou kontrolní technici jednoduše pod tlakem. Stres není dobrým rádcem v žádné oblasti našeho života a v tomto případě to platí dvojnásob. Pod tlakem nelze očekávat zvýšení kvality technických prohlídek, spíše naopak. Když k tomu připočteme rozsah kontrolních úkonů, požadavky na znalosti kontrolních techniků, měnící se legislativní předpisy, každé tři roky přezkoušení, každý den fronta přede dveřmi, zvonící telefony, vypadávající internet nebo nefungující IS TP, je to na metál. Pokud se nezajistí kvalitní podmínky pro práci kontrolních techniků, jejich nezávislost, kvalitní vzdělávání a dostatečné odměňování, nedá se očekávat, že poroste kvalita jejich práce. Bohužel, co očekávat lze, to je budoucí odliv stávajících a nedostatek nových, i s ohledem na nové kvalifikační požadavky stanovené v zákoně. Je to opět česká specialita, protože takovéto požadavky v předpisu EU vůbec uvedené nejsou. Jakým způsobem lze řešit vzniklou situaci, o tom zase až někdy jindy a v jiné úvaze na téma „Kde nás tlačí bota“.

Pokud chceme zvýšit kvalitu technických prohlídek, v první řadě nesmí být kontrolní technici pod jakýmkoliv tlakem, jak už bylo řečeno v předchozím příspěvku. Musí mít dostatek kvalitních informací, dostatek odborných znalostí a musí mít zajištěny podmínky pro neustálé zvyšování své kvalifikace, v souladu s rozvojem technologií či nových legislativních požadavků.

Kromě povinných prohlubovacích kurzů zatím ale stále není zájem o vytváření takovýchto podmínek či o podporu celoživotního vzdělávání kontrolních techniků a to ani ze strany ministerstva, ani ze strany jejich zaměstnavatelů. Na straně ministerstva je tento ne-zájem zcela ne-pochopitelný, vždyť právě ono zodpovídá za kvalitu technických prohlídek, za implementaci směrnice EU a plnění jejich cílů.

U zaměstnavatelů by se tento přístup možná i dal pochopit, vždyť školení zaměstnanců, to jsou nejen značné náklady, ale i ztráta výdělku. Kdo ale přemýšlí logicky a v širším kontextu, ten na kvalitním vzdělávání, a tím i na zvyšování odborné kvalifikace svých zaměstnanců, šetřit nebude. Vzdělávající se kontrolní technik s narůstajícími zkušenostmi má nejen vyšší produktivitu práce, ale svému zaměstnavateli snižuje i riziko možných sankcí za nedodržování předpisů, které jsou nemalé. Selskými počty je celkem jednoduché spočítat, že investice do vzdělávání se vyplatí a navíc má i hluboký smysl.

Věříme, že AAV bude přesně tou cestou, která spojí zájmy zaměstnavatelů a jejich zaměstnanců nejen v SME či STK, ale že zde najdou prostor pro vzdělávání a zajímavá témata také autoservisy, dopravci, školy, policie nebo úředníci. Vše s minimálními náklady a s možností se vzdělávat v době, kdy to komu bude vyhovovat.

Jak je všeobecně známo, povinnost provádět kontrolu činnosti STK i SME je daná zákonem min. jednou za tři roky. Jak je už méně známo, úředníci, nevyjímaje ty ministerské, mají kromě této své povinnosti na krku množství další agendy a museli by být supermani a jejich den by musel mít 48 hodin, aby dokázali obsáhnout tak širokou škálu vědomostí a znalostí a na 100% si mohli plnit své povinnosti, včetně již zmiňovaných kontrol SOD. Navíc nemají příliš mnoho možností zvyšovat svoji kvalifikaci v této oblasti nějakým pravidelným školením, metodická pomoc ministerstva dopravy je spíše sporadická. Zákony a prováděcí vyhlášky jsou, jaké jsou a tak bychom mohli pokračovat dál.

Jedno je však jisté. Pokud se shodneme na tom, že veřejným zájmem nás všech je ochrana životního prostředí a zvýšení bezpečnosti na silnicích a že má na to významný vliv kvalita technických prohlídek a měření emisí, bez stejně kvalitní kontroly provozovatelů a činnosti STK a SME se neobejdeme. S ohledem na výše uvedené byla dosavadní praxe a zkušenosti provozovatelů takové, že se v rámci SOD kontrolují především papíry a z praktického hlediska zcela nepodstatné, nebo prakticky neřešitelné věci. Není divu, že si kontrolní technici zoufají, provozovatelé nadávají na byrokracii a že nám podstatné věci unikají. Jako například skutečnost, že zde máme STK, které mají roční „vyhazovost“ menší než 1,5 %, tzn. že ze 100 aut u nich neprojdou jenom necelé dvě. Přitom celostátní průměr vychází selskými počty na nějakých 8 % a pro zajímavost, v Německu cca 20%. Je potěšitelné, že zhruba z 370 STK v ČR i my zde máme asi tři STK, které dosahují německého průměru.

Určitě je to k zamyšlení a bylo by fajn s tím něco udělat. Minimálně pro to, aby byli konečně chránění kontrolní technici, kteří svoji práci chtějí dělat poctivě, kteří si chtějí zachovat svou profesní čest. Je to důležité také kvůli ochraně provozovatelů SME a STK, kterým jde o věc a nejen o ekonomický přínos do vlastní kapsy. Těžko se konkuruje těm, kteří kladné výsledky technických a emisních kontrol rozdávají jako na běžícím páse a kontroly SOD se jim s podivem obloukem vyhýbají.

V rámci oficiálních stanovisek k obsahu našich předpisů se často setkáváme s odvoláváním se na evropská nařízení, které ČR musí striktně dodržovat. Nevím, jestli je problém v překladu do češtiny nebo jestli zde platí deformovaný úhel pohledu v tom, jak si co vysvětlíme, komu jsme nuceni nebo komu potřebujeme vyhovět a to pak praktikovat v našich národních předpisech. Pravda je taková, že například v definici střetu zájmů (§60 odst. 2 písm. f) Zákona č. 56/2001 Sb.), který odstavil stovky provozovatelů emisních stanic z jednoho dne na druhý, jsme si nějak podivně česky interpretovali evropskou směrnici a způsobili takovou diskriminaci živnostníků, jakou naše historie, teda až do příchodu covidu, nepamatuje. Na druhé straně ta samá směrnice požaduje, aby pracovníci vykonávající státní odborný dozor měli stejnou, nebo vyšší kvalifikaci, jako samotní kontrolní technici. Tento požadavek je určitě mnohem logičtější, než česká mutace definice střetu zájmů. Jenže jak to udělat, kde brát a nekrást, navíc v kontextu výše uvedeného? Na první pohled neřešitelná situace, kterou, zdá se, ani není zájem řešit. Na druhý pohled to řešení má, když se bude chtít. Bude?

A tak jedním z cílů AAV je pomoct i v této oblasti odbornými informacemi a trochu narovnat podmínky, přístupy, pravidla. Ideální stav? Mít jednoznačné černé na bílém – co a jak máme dělat, na druhé straně, co a jak se má kontrolovat. Je to neuvěřitelné, ale i na tomto poli platí „jiný kraj, jiný mrav“ a hromada úhlů pohledu. Chcete příklady? Určitě někdy příště v kolonce „Kde nás tlačí bota“

Dopravní policie ČR vedle řešení aktuálních problémů v silniční dopravě svojí preventivní kontrolní činností přispívá ke zvyšování bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. Při dohledu nad bezpečností silničního provozu se příslušníci Dopravní policie ČR zaměřují na kontroly technického stavu vozidel a upevnění nákladu, dále na dodržování předpisů v oblastech hmotnostních limitů vozidel (vážení), přepravy nebezpečných věcí (ADR), sociálních předpisů (tachografy). Tyto oblasti kontrol kladou vysoké nároky na odborné znalosti technických předpisů, bez kterých tuto činnost nelze odpovědně provádět.

Další oblastí, kterou Dopravní policie ČR řeší při silniční kontrole, je kontrola dokladů, prokazující schválení vozidla k provozu na pozemních komunikacích. Jedná se o motorová vozidla a jejich přípojná vozidla, která, pokud jsou provozována na pozemních komunikacích, musí být zapsaná v registru silničních vozidel a opatřena tabulkou registrační značky. Neznalost této problematiky, jak mezi veřejností, tak i mezi odpovědnými institucemi zapříčinila, že se na pozemních komunikacích v současné době prohání i takové elektrické koloběžky, které jsou ve skutečnosti neschválenými motocykly.

Silniční kontroly sehrávají velice důležitou úlohu při odhalování nepoctivých STK a SME, které umožňují provoz vozidlům s technickými závadami, které pak ohrožují bezpečnost silničního provozu nebo životní prostředí.

Jedním z hlavních úkolů AAV je osvěta zaměřená na motoristickou veřejnost i orgány, zajišťující dozor nad bezpečností silničního provozu. Na stránkách AAV naleznou zájemci podrobné informace k požadavkům na provádění silničních kontrol podle národních předpisů i podle požadavků EU, které ČR neplní. Kontrolní orgány zde naleznou podrobné informace sloužící k odhalování technických závad nebo porušování požadavků na konstrukci vozidel při silničních kontrolách, články zaměřené na upevnění nákladu i nejnovější požadavky na používání tachografů a jejich kontrolu.

Další prioritou AAV je osvěta, zaměřená na problematiku registrace motorových a jejich přípojných vozidel. K tomu patří používání jednotlivých druhů dokladů, prokazující schválení vozidla, dokladů prokazující schválení samostatného technického celku ve formě výměnné nástavby nebo pracovního stroje neseného. Seznámí zájemce s jednotlivými druhy tabulek registračních značek, pro jaké účely jsou určené a také s požadavky pro jejich montáž na jednotlivé druhy vozidel.

Oblast je to široká a z hlediska zpracování do srozumitelné podoby i trochu náročná, ale zároveň velmi důležitá, potřebná a smysluplná, protože vše se vším souvisí, pokud nám jde o společnou věc. Věříme, že ano.

Asi si v této chvíli mnoho z Vás pomyslelo: „ K čemu jsou autoopravářům informace z oblasti STK a měření emisí? K čemu jsou jim informace z oblasti legislativy, registrace vozidel, silničních kontrol, autodiagnostiky? Jakou spojitost má činnost autoservisů s technickými prohlídkami? Co užitečného mi takovýto portál přinese?“

Připouštím, že tyto otázky jsou položené zcela oprávněně, ale na druhé straně si položme jinou otázku, která nás ke stanovení tohoto cíle AAV dovedla. Když jsem jen tak brouzdala po internetu a hledala nabídky jednotlivých servisů, téměř každý z nich nabízí službu „příprava vozidel na STK, včetně zajištění technické prohlídky a měření emisí.“ Věřím tomu, že drtivá většina autoopravářů ví, jak to na STK a SME chodí a zná také obsah prohlídky, tzn. ví, na co se má zaměřit. V každém případě je ale nutno také říct, že pravidla a požadavky na technickou kontrolu a měření emisí se neustále mění, co platilo před pěti lety již neplatí dnes, průměrné stáří vozového parku v ČR je přes 15 let, atd. a když to všechno dáme dohromady, musíme uznat, že je přínosné a užitečné mít přehled, resp. mít tyto informace alespoň po ruce a na jednom místě. Ušetří to mnoho času opravářům i kontrolním technikům a nemálo následných starostí provozovatelům. Položme si ruku na srdce. V kontextu každodenních starostí máme dost času a prostoru se o tyto věci zajímat? Máme dost času se neustále vzdělávat? Máme dost sil udržet krok s novými technologiemi? Myslím, že povětšinou nemáme, a proto věřím, že i Vám takovýto portál přijde vhod. Už i z toho důvodu, že v případě nevyhovující technické prohlídky bude muset někdo zjištěné závady kvalitně odstranit, v případě nevyhovující emisní kontroly zase určitě přijdou vhod znalosti z oblasti autodiagnostiky. A co se té zmiňované kvantity práce v autoservisech týče? Určitě mi dáte za pravdu, že pokud bude na STK větší „vyhazovost“, a ne 1,5 %, jak se to dnes děje, bude určitě i více práce v našich servisech. V konečném důsledku bude spokojený i náš zákazník. Vždyť kdo by nechtěl jezdit v bezpečném autě s optimální spotřebou, dobrým výkonem a emisemi, které nezatěžují okolí víc, než je nutné? A co se vzdělávacího portálu AAV týče, věříme, že postupem času budou přibývat i další autoři a s nimi i další témata z oblasti autoopravárenství, náhradních dílů či servisního vybavení, které nám pomůžou rozšířit obzory, nebo nás budou, v dobrém slova smyslu, odborně posouvat a inspirovat.

Asi jenom ten, kdo je v této branži tolik let, jako my, si dokáže v plné míře uvědomit negativní dosah změn, které přinesla novela Zákona č. 56/2001 Sb. v říjnu roku 2018. Mám na mysli nový požadavek na kvalifikaci kontrolních techniků STK a SME, který vyžaduje výlučně automobilní vzdělání, resp. vzdělání v oblasti oprav, výroby nebo technických prohlídek vozidel. Neumím si dost dobře představit, jak kontrolnímu technikovi pomůže vzdělání v oblasti výroby vozidel a vtipné mi přijdou i ty technické prohlídky, které, podle dostupných zdrojů, žádná střední odborná škola v ČR zatím nevyučuje. Zdá se, že náš „technický“ zákon předběhl dobu, která ho v dohledném čase zase dožene. Nesmysl? Na první pohled určitě. Na ten druhý pohled se ale dá říct, že na současné odborné školství padlo velké břímě odpovědnosti. Vychovat novou generaci kontrolních techniků, která bude muset v brzké době nahradit odhadem 50 % stávajících pracovníků STK a SME. A abych nezapomněla, k této činnosti budou potřebovat i 3 roky praxe v autoservisu, hodně vědomostí, velkou statečnost a odvahu. Do konce září 2018 postačovalo pro práci kontrolního technika technické vzdělání a k tomu příslušná praxe v oboru. Od 1.10.2018 se vše změnilo a bohužel, k požadavku na automobilní vzdělání přibyl i požadavek na patřičné řidičské oprávnění, což je u nákladních STK a SME dost velký a drahý problém. Dá se říct, že boom v technických a emisních kontrolách začal někdy v roce 1992 a z této éry nejsilnější generace kontrolních techniků se pomalu, ale jistě, chystá do důchodu. I my nejsme výjimkou. A tak je nejvyšší čas začít připomínat tento, z logiky věci zcela očekáváný problém, v podobě nedostatku kontrolních techniků STK a SME, který se už teď začíná projevovat. Je stále těžší najít vhodné pracovníky na tyto pozice, a pokud se nám to nepodaří změnit, bude hůř. Říká se, že naděje umírá poslední a proto buďme optimisty!!! Věřím, že vzdělávací portál AAV se stane aktivním pomocníkem při řešení tohoto problému, že přinese mnoho podnětných informací a stane se inspirací pro pedagogy a učitele odborných předmětů při přípravě svých žáků na zajímavé budoucí povolání, jakým kontrolní technik STK nebo SME bezesporu je a bude. Věříme, že na tomto portálu vytvoříme dost prostoru i dost zajímavých odborných článků, které pomohou zlepšit kvalitu vzdělávání v našem odborném školství. Budeme moc rádi, pokud se zástupci škol a také jejich žáci, aktivně zapojí a těšíme se na zajímavé příspěvky ze života odborných škol a také na zpětnou vazbu. Protože jen takové snažení, které přináší užitek dalším lidem, má smysl a stojí za vynaloženou energii a čas.